Novinky
16.11.2011Chystáme koncert ke 30. výročí
16.11.2011Vydali jsme své první DVD
13.12.2010Přidali jsme do diskografie nové CD
23.8.2010Přidány ukázky divadelní hudby
1.1.2010Založena sekce "ke stažení"
1.1.2010Menší grafické změny na stránkách
» novinky podrobněji

Barel rock – současní členové

Klikněte si na fotky, pro zvětšení.

MVDr. Jan Bořil, řečený Bobřa (John Destruction)

principál souboru, v kapele od roku 1981 až dosud


Jako dítko vzděláván (ač nevzdělavatelný) ve hře na piáno, poté, co z něj učitel zešílel, ponechán napospas hudebnímu osudu. V patnácti letech, s procitnuvším zájmem o druhé pohlaví, si sestrojil vlastnoručně akustickou basovou kytaru a začal si opět brnkat na piáno, kterému se do té doby obloukem vyhýbal. Na gymnáziu postupně založil a zase rozpustil několik kapel, „osudným“ se mu stalo seznámení s Pavlem Pečinkou, se kterým se v různých formacích setkává a hádá na pódiích už 33 let. Při studiu veterinární medicíny vstoupil, jsa veden mrzkými pohnutkami (kapelník byl zkoušejícím obávané anatomie) do dechové hudby coby zpěvák, ačkoliv tento žánr do té doby nesnášel. Souběžně se pokoušel kultivovat zvuky z něj vycházející u Dr. Jarmily Bařinkové, profesorky zpěvu brněnské konzervatoře. Pod sloganem „píseň stvořil šumař Bořil“ je autorem většiny repertoáru Barel rocku a konstruktérem podivných nástrojů této skupiny. Jeho životním krédem je „tvořit a bořit“.


MVDr.Vítězslav Horák (Victory celebration Mountain man)

v kapele od roku 1981 až dosud


O jeho dětství je toho známo málo, neboť si své soukromí vždy pečlivě střežil. S jistotou se ale dá předpokládat, že na housličky se učil již odmalička, protože se na tento nástroj sám nikdo naučit nedokáže. Též je známo, že dlouhá léta působil v cimbálové muzice, kde si osvojil různé cifry, které využívá ve své kultivované hře na nástroj i ve zpěvu. Nepřehlédnutelná postava skupiny, vyniká také tím, že dokáže na posezení pozřít tolik potravy, co ostatní členové kapely dohromady. Tuto svoji dovednost uplatňuje na různých rautech, kde skupina občas také figuruje, takže často odkládá housličky se slovy „kdo zaváhá... ten si nevrzne“ (myšleno příborem,housličky mu nikdo nevyfoukne).


MVDr. Tomáš Krejčí (Thomas Needles and pins)

v kapele od roku 1981 až dosud


Tomáš, řečený též někdy Bezruč Krejčí (v dobách jeho působení v zoologické zahradě mu šimpanz ukousnul části dvou prstů) se na flétnu rovněž vzdělával v lidové škole umění a poté působil i v několika komorních souborech. Zmíněná příhoda s ukousnutými prsty kupodivu neznamenala žádný posun k horšímu v jeho hře na nástroj. Horší už to totiž být nemůže. Kromě příčné hraje i na flétny podélné (zobcové) a s mimořádnou chutí na kontrabas. Je nejméně dochvilným členem kapely a už několikrát se mu podařilo dorazit až na závěrečný potlesk. Je velmi klidný, křičí jen několikrát denně a ve vztahu k jeho názorovým odpůrcům často používá slova „hladit a hladit, až do úplného vyhlazení“.


MVDr. Pavel Pečinka (Paul Biftek)

v kapele od roku 1984 až dosud


Pavel, podobně jako Víťa, strávil dětství fidláním houslových etud, hrál též na trombón v mládežnické dechovce. V patnácti začal okouzlovat děvčata hrou na kytaru a do Barel rocku byl přijat pod podmínkou, že se naučí na klarinet. Ne, že by na uvedené nástroje uměl virtuozně hrát, ale úspěšně to předstírá. S Bobřou se potkali v bigbeatové skupině Idea, později se k nim přidal ještě Pepa Večeřa. Pavel někdy bývá poněkud roztržitý, stalo se už i to, že na produkci vezl futrál, ale kytaru měl doma. Také se zajímá o politiku a ekonomii, a o těchto oborech dokáže, zejména v autě, fundovaně a nedemagogicky diskutovat s ostatními tak, že bezpečná doba dojezdu na kšefty je jedna hodina, pak už hrozí, že se pozabíjíme. „Nemám problém uznat cizí názor, ale stejně mám pravdu já“.


Josef Večeřa (Giussepe Dinner)

v kapele od roku 1984 až dosud (v letech 1986-98 si odskočil k jinému tělesu)


Syn významného hudebního buditele Vysočiny (jeho otec řídil pěvecký sbor, komorní orchestr a vychoval nespočet muzikantů). Díky praxi v pěveckém sboru má Pepa schopnost k jakékoli písni zazpívat třetí hlas. Bohužel tím ztratil schopnost zazpívat hlas druhý. V kapele má největší rozsah, na tubu a heavymetalovou lopatu vydává ty nejhlubší tóny, na opačné straně tónového spektra je schopen zazpívat i sopránové party, takže v kapele jsme nikdy nepotřebovali ženskou, což je dobře, protože by to určitě nedělalo dobrotu. Je klidný, mluví, jen když je vyzván a chová se slušně.


Adam Kubíček (Adam little James)

v kapele 1999 (jaro), od roku 2006 dosud


Nejdrzejší člen skupiny. Ačkoliv by ostatní členové mohli být směle jeho tatínkem a měl by jim tudíž prokazovat patřičnou úctu, nečiní tak. Naopak, popichuje, zejména Pavla Pečinku, což vede k již zmíněným bouřlivým diskuzím. Kromě Barel and kýbl drums hraje i na normální bicí soupravu, i když zas tak normální není, protože vypadá jako poskládaná z parket (firma Tamburo). Zneužívá svojí fyzické síly, kterou nabyl závodním plaváním k tomu, aby v kapele přemisťoval jen ty nejlehčí předměty. Se slovy „nevěř nikomu nad třicet“ se mu v souboru asi nežije úplně snadno, ale i tak to už vydržel dost dlouho.


A tihle s námi taky hráli:

MVDr. Miroslav Strnad

v kapele 1981-83


Původně muzikant posádkové hudby, ovládající všechny instrumenty s nátrubkem, poté student veteriny, kde hrál ve školní dechovce, tamtéž se seznámil s Bobřou a podílel se tím pádem na vzniku Barel rocku. Po promoci odešel k vojenskému letectvu plašit svojí hrou ptactvo na letištích, už několik let nehraje na nic (leda manželce na nervy), protože mu prý vypadaly zuby.


Ing. Jan Staněk (Píšťa)

v kapele 1981-83


Ještě před vznikem Barel rocku začali s Bobřou na dětských táborech používat barel jako bicí. Do repertoáru přispěl sice jedinou písničkou (Maracaibo), ta se ale stala velmi známou a dnes si žije samostatným životem u táborových ohňů. Poté, co se zakládající členové odebrali v letech 1983-4 vykonávat základní vojenskou službu, zmizel Píšťa ve Finsku a už ho nikdy nikdo neviděl.


Miloslav Nejedlý (Milda Fuj-tajxl)

v kapele 1984-89


Po Píšťovi zdědil barel, hrál i na kytaru a zpíval mužným hlasem-basem. Po listopadu 89 oslněn lákadly komunální politiky přestal hrát v kapele a začal si hrát na místostarostu rodného města. Dnes už si na něj nehraje a občas si s námi zahraje.


Jaromír Růžička (Jaromary Rosemary)

řečený Kytka, v kapele 1986-1994


Suverénně nejzdatnější šumař v kapele. Zvládl během krátké doby každý nástroj, který se mu dostal do ruky. Vrcholem jeho hudebních dovedností je hra na akordeon, přičemž na nohou má obuty běžkařské boty, z jejíchž špic trčí paličky a těmi hraje zároveň na zvonkohru, nutno říci, že virtuózně. Není divu, že se s tímto téměř cirkusovým číslem vydal na sólovou dráhu a v devadesátých letech procestoval nejednu západoevropskou ulici, kde se o svoje umění podělil s kolemjdoucími, kteří ochotně přispěli nějakou drobnou i větší mincí do jeho klobouku.


Vladimír Vašík (Vladimir Iljič Vašik)

v kapele 1991-96


Když Milda Nejedlý opustil svoje místo za barelem, přivedl Kytka svého souputníka z různých projektů, Míru Vašíka. Spolu sestrojili nový koncept, sestava barelů, kýblů a plechovek, která je uspořádána jako klasické bicí a taky se na ni tak hraje. A protože Míra je bubeník protažený přes všechny žánry, poskočila rytmika kapely o několik kilometrů dál. No, a vzhledem k tomu, že pracoval jako traktorista v JZD, mělo to i patřičnou sílu a razanci.


Vladimír Budík (Laco Tik-ťak)

v kapele 1995-96


V těchto letech jsme trošku experimentovali (brali to moc vážně), Kytka přešel ke kytaře a k lopatě se postavil Budík, moc šikovnej, mladej muzikant. Dlouho to nevydrželo, vrátili jsme se k původnímu zvuku a obsazení. Spolupracujeme ale do dneška, Vláďa má studio, kde jsme natočili dvě z našich tří cédéček a taky muziku k několika divadelním představením pro žďárské ochotníky.


Luboš Bartůněk

v kapele 1998-99 (nerad se fotografuje)

Hrál s námi sice jen krátce (přetáhla nám ho zábavová kapela Exit), ale hodně jsme si to užili, byl to skvělej muzikant i parťák. Sporadicky si s námi taky někdy „bouchne“.


Zdeněk Zbořil (Zdenito Finito Destruction)

řečený Břouska, v kapele 1999-2006 (+23.8.2006)


Rockový zpěvák a bubeník, bezva kamarád. V roce 2003 se úspěšně popral s tou nejprašivější nemocí na světě, v roce 2006 se mu to už podruhé bohužel nepodařilo. Často na něj vzpomínáme.



XHTML+CSS: 2008-2009